Přihlášení

Úvod

Jmenuji se Cipro, jsem chodský pes, jak je poznat z mého fota. Narodil jsem se u paní Kurkové v Lounech, mamince Xandře Bryvilsár a tátovi Zackovi Bryvilsár dne 22.1.2005.
Mám 6 sourozenců, ale byl jsem ten nejmenší a asi nejkrásnější, protože si mě páníčkové Pavla, Milan, Kuba a Mája vzali k sobě domů. Nedivte se, že mám tolik páníčku, všeci mě maj rádi a já mám rád je. Ale po pořádku : když se Pavla s rodinou rozloučili se svým pejskem Benem, napadlo Pavlu jestli by si nepořídili do nového domu na Moravu pesana. Já se přiznám, o mě neměli ani tucha, kdo vlastně jsem, takže si začali posílat meliky a dívat se na různé pejsky. Až pániček Milan poslal fotku malého pejska, vypadal jak medvídě no fakt. Tak panička našla adresu a už jeli, nevadilo jí ani, že jedou až do Loun za paní Kurkovou a to je z Moravy dálka. Když přijeli, pozdravili se s paní Kurkovou a šli dál. Já se tam motal se sestrami na koberci jako nemehlo, ale co byste chtěli po 1měsíčním štěněti, aby skákalo přes překážky? No a máma je ostražitě hlídala, to víte cizí lidi, tak sem si řek, že to mámě usnadním.
Motal sem se Mildovi přes nohy ať si mě taky všimne, když si sestry hrály a nedávaly pozor.
Najednou koukám a zraky lidí se na mě dívaj jako bych byl filmová hvězda a já taky byl.
Oba se shodly, chceme mazlika Cipra řekla panička Pavla a bylo to. Po vyplnění papírů a lejster, což mě vadilo, protože jsem se chtěl mazlit a hrát si s novou paničkou a Kubíkem,
Jsme se rozloučili s Kurkovými. Bylo na nich vidět, hlavně na holkách od paní Kurkové, že jim povalí slzičky z očí. To bylo loučení, to bylo mávání a jelo se. Předved sem se po cestě jako správný choďák. Pěkně jsem jel, nepočůral se a byl jsem hodnej. Když jsme zastavili na tankování, panička mě dala vyvenčit. Ze stojícího autobusu vystoupila paní a na mě „oni maj méďu, fakt sem v té době vypadal jak malé medvídě.
Ale dost. Dojeli jsme k páníčkům domů. Ježíš, to je velké místo, maj postavený domeček uprostřed velké zahrady. No to je vám velký dům, když běhám, pomalu neví, kde jsem. Honím se s Kubikem, to víte, že mě nedohoní. Za domem je velká farma, místo mnoha zvířátek. Pro mě je to ráj, běhám, skáču přes obrovské balíky, koukám prasátkům do korýtek, bejčkům, kde spí, hlídám kačenky a slepice. Občas je pěkně proženu, ale to je mi odpuštěno, jsem dobrý hlídač, tak panička ví, že to dělám ze srandy. Mám kamarádku pistácii, je to vrchní chytač myšek na farmě. Jednou jsem od ní dostal těpku přes zadek, prostě mě plácla holka jedna zrzavá, já se nebál, jen sem jí chtěl oňufat. Ještě jsem kočku neviděl a tak to dopadlo.
No dám si pozor příště. Dnes jsem velký pes, je mě skoro dva. Vím co se sluší a patří. Panička se mnou byla i na výstavě, ale to víte, byla tak nervózní, že poslala Kubíka se mnou. S ním se mi řádí lepší, ví jak mě prohnat a zabavit. Páníček mě fotí, hrozně prej mě to sluší a já jsem taky rád, že mě fotí, cítím se jako opravdová hvězda.

A milí zlatí já sem hvězda a to jaká
Copyright © - MLOK - Email a WWW
Počet návštev: 0